Publikováno v časopise Diagnóza v roce 2010
Operace nosu je u nás poměrně často prováděnou estetickou operací a bylo o ní již mnoho napsáno. Málokdy je ale spojována s profiloplastikami, i když je vlastně mnohdy jednou z těchto operací. Názvem profiloplatiky je nazývána skupina operací, které mění vrozený profil obličeje. Profil obličeje je nejvíce a nejnápadněji ovlivněn právě tvarem nosu a brady.
Nos jako centrum obličeje, respektive jeho velikost a tvar dává každému obličeji určitý výraz a tím i podporuje výraz osobnosti. Typů a tvarů nosu je celá řada a jedním ze základních kriterií je právě profil nosu. Vzhledem k tomu, že při většině operací nosu se mění také jeho profil, je tato operace vlastně i součástí řešení profilu obličeje. Je ale zajímavé, že nos je v obličeji natolik dominantní a výrazově nápadný, že velmi často se setkáváme pouze s požadavkem na změnu tvaru a profilu nosu. Dobrý výsledek operace je většinou dostačující pro pocit změny tvaru nosu a ostatní části obličeje, které také profil a výraz obličeje dotvářejí, již nejsou vnímány tak výrazně a další zákroky nejsou požadovány.
Přitom profil obličeje výrazně ovlivňuje i postavení horní a dolní čelisti a tvar brady. Chybné postavení horní a dolní čelisti – tzv. předkus může být u horní čelisti – prognacie , nebo u dolní čelisti – progerie. Důležité je i postavení zubů a zubních oblouků, které může rovněž linii profilu ovlivnit. Nesprávné postavení čelistí je nutno řešit se stomatochirurgem. Operace se provádí posunem kostí čelisti a měkké tkáně se tvarově velmi dobře přizpůsobí. Vzhledem k dnešním možnostem zobrazování kostry obličeje – speciální rtg snímkování, CT a další – je možné velmi přesně určit a naplánovat příslušný posun. Rovněž fixační materiály, kterými se kosti fixují v požadovaném postavení, jsou dnes na velmi dobré technické i materiální úrovni a hojení i výsledky operací jsou velmi dobré.
Také postavení zubů díky možnostem stomatologické péče a ortodoncie je dnes možné velmi dobře upravit. A to nejen u dětí a mladistvých, ale i v pokročilejším dospělém věku. Jak jsem se již zmínil, profilovou konturu obličeje určuje i tvar brady. Často se setkáváme s tím, že horní a dolní čelist i skus jsou v dobrém postavení, ale profil obličeje není optimální díky výrazně nebo naopak málo vyvinutému bradovému výběžku dolní čelisti.
Pokud se jedná o výrazně vyvinutý bradový výběžek, provede se obnažení kosti brady a kostěný bradový výběžek se zmenší na potřebnou velikost. Pokud se jedná o větší rozsah odebrání kosti, je třeba i zmenšit a fixovat měkké tkáně brady, aby nezůstaly povolené a nesnižovaly tak efekt zmenšení.
V případě nedostatečně vyvinutého bradového výběžku je nutné materiál kostry brady doplnit. Toto je možné provést buď implantátem, nebo posunem kosti. Implantáty jsou dnes vyráběny z řady materiálů, ale pro určité riziko posunu či reakce tkáně na cizí materiál je příliš nedoporučuji. Posun kosti bradového výběžku a jeho fixace v potřebném postavení je daleko stabilnější, protože kost dolní čelisti se postupně doplní a vytvoří bradový výběžek z vlastního kostěného materiálu.
Operace čelistí či brady mají mnoho společného. Jednak jsou prováděny řezy pod horním či dolním rtem, takže na obličeji se nemusíme obávat jizev. Dále kosti obličeje mají velmi dobrou schopnost hojení, ostatně jako všechny tkáně obličeje, takže s hojením nebývají problémy.
Díky dobrým možnostem fixace kvalitními materiály jsou požadované posuny přesné a závisí jen na přizpůsobení měkkých tkání – svalů a kůže obličeje nebo brady. S tím většinou nebývají problémy.
Stabilita výsledné změny tvaru či profilu u těchto operací jsou určitou výhodou oproti operaci nosu. Nos je sice také ve většině případů operován vnitřním přístupem, takže žádné vnější jizvy nejsou patrné. Dochází však v daleko větší míře k tvorbě plošné či masivní jizvy zejména mezi kůží a chrupavkou v hrotové a nadhrotové oblasti nosu. Toto nám může někdy i dosti výrazně ovlivnit výsledný tvar nosu, který je po operaci dobrý, ale postupem hojení se během 1 – 3 měsíců změní i při pečlivé pooperační péči. U operací nosu proto bývá vyšší procento reoperací či menších následných korekcí.
Všechny tyto operace, které nám mění tvar a profil obličeje mají po zhojení a stabilizaci trvalý efekt, což je dáno především změnou tvaru či postavení kostí, které je vždy daleko stabilnější, než u měkkých tkání. Vzhledem k tomu, že měkké tkáně se musí změně tvaru kostry přizpůsobit, je vždy výhodnější provádět tyto operace u mladších pacientů, kdy elasticita a přizpůsobivost tkání je velmi dobrá. Neznamená to, že bychom nemohli operovat i v pokročilejším věku, ale potom je třeba velmi pečlivě volit rozsah výkonu.
Navíc tyto operace mají dosti zásadní vliv na tvar a výraz obličeje a osobnosti jedince vůbec. To má velký význam pro pocit zařazení člověka do kolektivu a společnosti. Na straně jedné je toto jednodušší pro mladé lidi (18 – 25let), kteří si v tomto věku teprve vytvářejí okruh přátel a zařazují se do kolektivu v zaměstnání či rodině. Velmi často se tyto operace provádějí např. po maturitě, po skončení vysoké školy, před svatbou apod. Na druhé straně je však někdy velmi rizikové, pokud kolektiv spolužáků či kolegů přijme a posoudí tyto změny spíše negativně. Pak může být i dobrý výsledek operace vnímán jako změna k horšímu. Naopak lidé středního věku, kteří jsou již ve svých postojích a názorech stabilnější a méně ovlivnitelní, posuzují spíše výsledek a přínos operace a na názoru ostatních nejsou tolik závislí.
Vždy musíme pacienta před těmito operacemi upozornit, že změna profilu a tvaru obličeje je změnou trvalou a změní výraz obličeje. Proto je důležité i rozsah změn operací s pacientem probrat a zvolit tak, aby co nejvíce splňoval jeho představy. Samozřejmě v reálných možnostech z medicínského hlediska. Je třeba upozornit i na to, že např. profil obličeje nezmění pouze operace nosu, ale je vhodné upravit i profil brady či čelisti a podobně.
Obecně si myslím, že chirurgické řešení profilu obličeje se u nás v tom komplexnějším pojetí provádí poměrně málo. Srovnáme- li to s jinými evropskými zeměmi, např. Francií či Velkou Británií. Zde se velmi často provádí nejen operace nosu, ale i operace čelisti či brady právě proto, aby optimálně dořešila profil obličeje. Možná k tomu přispívá i určitá větší izolovanost oborů plastické estetické chirurgie a stomatochirurgie. V obou těchto oborech je u nás řada výborných odborníků, ale komplexní spolupráce není tak častá. Samozřejmě od pacienta nemůžeme požadovat, aby posoudil, které operace a v jakém sledu by se měli provést. Pokud na tyto možnosti pacienta neupozorníme a nedoporučíme mu příslušné operace, bude mnohdy výsledek jedné operace dobrý, ale celkový efekt nedotažený. Tak jako u operace nosu je třeba při operaci řešit řadu detailů, aby byl celkový výsledek dobrý a přirozený, je třeba i při řešení profilu obličeje dořešit řadu detailů, aby byl výsledný efekt komplexní a sladěný.
Publikováno v časopise Diagnóza v roce 2010
