O abdominoplastice jsem začala uvažovat asi tak před 10 lety. Člověk si po dvou těhotenstvích prostě všimne, že bříško není takové, jaké by si přál.
Rozhodovala jsem se sama tak nějak postupně. Po všech snahách vrátit se do formy mi stále zůstávalo těhotenské břicho. Letos v červenci jsem šla nejdříve na liposukci vnitřních stehen, která se mi nedařilo vypracovat cvičením a změnou jídelníčku, a v srpnu jsem šla na konzultaci ohledně břicha. Mám za sebou dvě těhotenství, kdy při druhém jsem čekala dvojčata. Moje kůže a vůbec celé břicho dostalo pořádně zabrat. Po tak velkém náporu se není čemu divit, že se prostě už zpátky ploché břicho nepodařilo vyrýsovat.
Oslovila jsem i jiné kliniky, ale všude mi nacenili operaci na neuvěřitelně vysokou částku. Na internetu jsem si pak našla UEM, přečetla si celou řadu pozitivních recenzí, viděla i nějaké fotky před/po jiných pacientek a rozhodla jsem se, že chci podstoupit operaci právě zde.
V mém okolí neznám nikoho, kdo by šel na tento zákrok. Proto jsem se nemohla ani zeptat na zkušenosti ostatních. Nezbývalo mi nic jiného, než hledat a pátrat po internetu. O zákroku jsem si četla v recenzích a na stránkách UEM. Samozřejmě jsem si prohlédla i celou řadu fotek, abych trošku věděla, do čeho jdu.
Konzultace byla v pohodě, ale já byla pořádně ve stresu. Upřímně jsem se první konzultace skutečně bála. Nevěděla jsem, co mě čeká a na co všechno se budou ptát. Samotnou mě překvapilo, jak bylo vše úplně příjemné, uvolněné a naprosto v pořádku. Lékař mi vysvětlil, co a jak se při zákroku dělá, jak dlouho, jaká bude rekonvalescence a samozřejmě mi byla i sdělena konečná cena.
Před operací jsem žádné obavy neměla. Bylo to tím, že mě pan doktor na konzultaci maximálně uklidnil tím, že mi vše podrobně vysvětlil. Věděla jsem tak, do čeho jdu.
Ne, vůbec nic nebylo nepříjemné. Naopak, sestřičky jsou opravdu moc milé a skvělé. Se vším mi po operaci pomáhaly a vysvětlovaly.
Podporou mi byl můj manžel, který věděl, že si to přeji už hodně dlouho. A jinak ostatním to bylo asi jedno, říkali mi, že musím vědět sama, co chci.
Bolesti moc velké nebyly. Překvapilo mě to, ale dalo se vše vydržet.
Nové bříško jsem viděla až doma. Už jsem se nemohla dočkat, ale říkala jsem si, že času dost. Důležité je, že bříško zkontroloval pan doktor.
Jizvu mám horizontální.
Jizva i pupík se hojí velmi dobře. Před spaním si vždy beru kapky CBD a jizvu si mažu gelem Lipoelastic, který mi doporučil lékař v rámci rekonvalescence.
Do práce bych se měla vrátit 2. 1. 2024. Veškeré hojení probíhá tak, jak má, proto není důvod déle setrvávat v pracovní neschopnosti.
Kompresní prádlo bylo bez problémů. Věděla jsem, že je pro správné hojení důležité a rozhodně jsem poslechla ošetřujícího lékaře a dodržuji jeho pokyny. Vlastně ho nosím ještě teď, protože je mi příjemné, jak hezky drží tělo více zpevněné.
Drény mi vytáhli druhý den. Levý drén bolel moc a pravý byl bez bolesti. Vytažení trvalo chvilku a pak přišla velká úleva.
Žádné komplikace jsem neměla, vše probíhalo bez problémů a jsem za to velmi ráda.
Doma mi všichni museli pomáhat s oblekáním ponožek nebo bot asi zhruba týden. Sama jsem se o sebe starala asi až tak po týdnu. Jinak se zapojily a pomáhaly děti, trochu i muž.
Svému okolí jsem to moc neříkala, ale kdo věděl, že na to jdu, tak si určitě hned všiml. Výsledek byl opravdu dost znát i v oblečení.
ANO, šla bych do toho znovu, určitě. Jsem ráda, že jsem plastiku břicha podstoupila. Je to nepopsatelně krásný pocit, když po dvou těhotenstvích máte zpátky pevné a ploché bříško.
.
